Veškeré ČLÁNKY KPM KOSICE, Závody 2011

6. závod Kosice Cupu 3.9.

  • 8.9.2011 04:33

Sdílet tento článek

Vložil: Web

Další měsíc uplynul a jezdci a příznivci Kosice Cupu se potkali ve slavném areálu Na Homolce v Poříčí nad Sázavou. První zářijová sobota se vyznačovala velice teplým a slunečným počasím, a tak se během dne kropilo a kropilo, aby bylo vůbec na co koukat. Celý program se díky náročným odtahům protáhl až do pozdně odpoledních hodin. Diváci si rozhodně přišli na své, neboť se představilo celkem 95 jezdců. Novinkou Kosice Cupu pro tuto trať byla účast deseti kártů z dílny Romana Kalvody.

Nejmenší závodníci dorazili na závodiště ve všech v republice vypsaných divizích. V rozjížďkách byla zcela jednoznačná převaha pilota 250-ky Filipa Severského, kterému ale do finále jeho rychlá bugina nevydržela. Z první finálové řady startoval Petr Küffell, Samuel Peták, Petr Dlouhý a Dan Severský všichni se stopětadvacítkami. V druhé řadě stáli se stošedesátkami Martin Mikel a Daniel Pytloun. Petr Küffel odstartoval a celý zbytek startovního pole nechal daleko v prachu za sebou a doejl si pro vítězství. Velkou bitvu o druhé místo svedli Peták a Severský, kterému se až v posledním kole podařilo Petáka předjet. Bramborovou medaili této kategorie si vyjel Dlouhý. Mezi nejmladšími borci byl úspěšnější Mikel a na stříbrný stupínek při vyhlášení vystoupal Pytloun. 

Bohužel v divizi buggy 4×2 se sešli na startu jenom čtyři piloti. Vašek Smutný dal přednost zkušenosti s kartem a Venda Havířů stále hledá vhodný motor po problémech v Humpolci, ovšem největším smolařem byl Jan Kuželka, kterému se motor rozskočil při prvním sobotním nastartování. I tak zbylí čtyři mušketýři předváděli v rozjížďkách zajímavé souboje, které nejhůře odnesl motor buggy Jardy Jaška, který taktéž nespatřil finále této třídy. Ve finálové jízdě se v zápětí ujal vedení Tonda Matějčík a nepustil ho až do konce před druhým Pavlem Kuželkou a třetím Standou Vavřincem.             

Nejrychlejší jezdci Kosice cupu dorazili na start šestého závodu v deseti. Z rozjížděk jednoznačně vyčníval Aleš Pařízek, který by se se svou novou buginou se čtyřlitrovým BMW možná neztratil ani na Evropě, o fous za ním se celou dobu snažil Standa Kotěšovský a jeho jako stín stíhal Standa Bous. Technickými neduhy bohužel trpěly buggy Luboše Novotného a Pepína Vontszemüho. A už vůbec nebyl tu sobotu spokojen Adam Pařízek, Lukáš Rybín a Radek Jordák, který měl zabaleno už brzo po poledni. Ve finále všem ujel Pařízek a už to vypadalo, že pořadí se bude hodně podobat tomu po rozjížďkách. Bohužel Zdeněk Kovář, jenž se teprve sžíval s ovládáním speciálu divize buggy 4×4 udělal velkou hloupost, která měla za následek konec závodu pro jinak pěkně jedoucího Standu Kotěšovského. Druhý tak ve finále byl Standa Bous a třetí Zdeněk Sekerka. Za nimi pak do cíle dorazil Vontszemü.  

 V seriových vozech třídy N1400 se slova ujalo 8 závodníků. Málokdo věřil, že s kouřem jež se linul z výfuku Favoritu Michal Řeháka se s ním setká i ve finále, ale na odpis nakonec byly jiné vozy. Technika zklamala Lukáše Havlase, o svodidla pak v klesání doslova rozsekal svoji Suzuku Jarda Berný a do finále vyrazilo šest vozů. Kolo se s kolem sešlo, nervy zapracovaly a Filip Kratochvíl nemilosrdně na boudu poslal Halberštáta a rozloučil se tak se závodem s příchutí černé vlajky, Opakované finále ovládl Honza Erlebach se svým Peugeotem, druhý do cíle dorazil Martin Pinc s Corsu, třetí Vláďa Materna netradičně se Škodou Favorit a čtvrtý sice čmoudícící, ale stále lépe jedoucí Řehák.

V ostrých čtrnáctistovkách se dostavilo devět aut. O vítězi se rozhodlo už ránu v depu, to když si Zdenda Novák a Ronald Hoffmann střihli kámen nůžky papír J Oni dva se v rozjížďkách většinou postarali o první dvě místa, zpovzdálí jim sekundoval Adam Kubizňák, který se kvalifikoval též do první řady finále a velmi pěkně jezdil i Miloš Svoboda a Martin Chytráček. Po startu se sice Zdenda ujal vedení, ale v dalším průběhu závodu se přes něho Ronald dostal a zaslouženě zvítězil. Zdenda dojel druhý a na stupních vítězů je doplnil Miloš Svoboda. Chvíli to vypadalo, že to bude spíš Martin Chytráček, ale tomu kolo před cílem nevydržel motor. Čtvrtý tak dojel Adam Kubizňák, pátý Martin Koutek, šestý hostující Jirka Šůla, sedmý David Smolík, osmý byl domácí matador Honza Růžička a poslední Martin Chytráček.

O jednoho jezdce víc než na posledně v Kosicích měla třída 1600. Po kvalifikačních jízdách bylo jasno, kdo balí a kdo do první řady. Tam stál Milan Vlasák, Petr Březina a Aleš Teplý. V rozjížďkách této třídy také zavlála několikrát černá vlajka, nejtvrdší souboj oceněný tímto praporem svedli Šejnoha a Březina. Celé finále pak provázel nádherný čistý souboj o medailové pozice v podání Vlasáka, Březiny a Balouna, nakonec dojeli v tomto pořadí. Čtvrtý byl Teplý, pátý Jarda Šádek, šestý Pepa Kočárek, sedmý první odstoupivší Michal Slezák, osmý Jirka Šejnoha, devátý Petr Rychnovský a desátý Vilda Vlček, dále se pak umístili Kašpírek, Valeš, Vojtěch a Přibáň.  

V divizi nad 1600 se letos poprvé nedařilo jinak vždy vítěznému Jirkovi Matějkovi. V rozjížďkách se bojovalo, až se lamináty lámaly. Kdo chtěl, mohl si například detailně prohlédnout vnitřek Golfu Petera Miklušáka, který po jedné z rozjížděk do depa dorazil prakticky bez karoserie na levém boku. Pro Golfy to opravdu nebyl dobrý den, Tomáš Valenta po jednom z doskoků na hupu před vracákem přišel o pneumatiku, chladič, kryt pod motorem a dle jeho vyjádření to odnesl i zadek. Do finále se nakonec nejlépe probojovali Petr Vlček, Radek Pinc a Petr Březina. Po prvním startu došlo k hromadné kolizi, kterou nejhůře odnesl Franta Hrdina, který už pro opakované finále svoji Felicii nezprovoznil. Opakované finále už proběhlo bez problémů a vítězství si připsal Březina, druhý Petr Ježek, třetí Ondra Donát, jako čtvrtý, ale po třech kolech dojel Pavel Doležal. Další pořadí bylo Hodas, Matějka, Pinc, Vlček, Hrdina, Tuháček, Valenta a Miklušák.

Prý nejvíce trabantů (15) za poslední dva roky dorazilo na tento závod. Došlo tak na dvě rozjížďky prodchnuté bílým dýmem v každé sérii. Zajímavostí bylo spolehlivost strojů bratří Harvánků, kteří obvykle končili oba ve stejném místě trati po libovolném počtu okruhů. Právo stát v první čtyřčlenné řadě si vybojovali Brandejs, Hajný, Foukner a Troníček.  Finále to byla opravdu podívaná, startovalo do něj čtrnáct aut a o předjíždění nebyla nouze. Krásnou jízdou si prvenství odnesl Míla Foukner, stříbro bral Pavel Vopěnka a až bronz zbyl na Vojtu Brandejse, který se celu jízdu snažil útočit výš a přitom musel zuřivě bránit před čtvrtým Milanem Hajným. Pátý už s odstupem dojel Míra Oláh, za ním šestý Karel Trnka v souboji se sedmým Liborem Červeným. Osmá dojela o kolo zpět Denisa Papová a poté už ti co je zklamala v různých fázích finále technika, tedy Harvánek Petr, Hlinovský, Petržela, Harvánek Pavel, Troníček, Malenovský a Buda.   

Speciálů se tentokráte sjelo šest. Co se týče aut s pohonem jedné nebo obou náprav bylo to 4:2 ve prospěch čtyřkolek. V rozjížďkách potkala smůla Pavla Skalického a jeho pěkná Fabia byla první, která skončila své účinkování v tomto závodu. Zkušenosti z velké republiky přinesly své ovoce Rosťovi Hilsemu, který všemu vládl pevnou rukou. První řada ve finále obsadily čtyřkolky – Subaru, BMW a Mazda tedy Hilse, Dlab a Kupec. Hilse s přehledem vyhrál, ale dalším čtyřkolkám vypálil rybník se svým bíločerveným Kadetem stříbrný Radek Pinc. Třetí skončil Honza Kupec, čtvrtý Lukáš Dlab a pátý Fanda Koprolín.   

Překvapením tohoto klání byla účast kártů. Kluků v lehkých malých strojích se na startu sešlo celkem deset. Rozjížďky jeli všichni najednou a po startu to vždycky vypadalo, jako když se šlápne do vosího hnízda. Ukrutně to bzučelo a první zatáčce lítala hlína i kárty na všechny strany. Finále mělo v první řadě jezdce s největšími zkušenostmi a to Jirku Rezků, Honzu Kuneše a Ondru Šlechtu. Celé pole se po startu rozpadlo na skupinky dvou tří buginek, které mezi sebou bojovali. Vzhledem k bahnitosti určitých úseků trati byly některé poznat jenom podle barvy střechy. Do cíle nejrychleji dorazil Kuneš, za ním Šlechta a Rezek, poté následovala pauza a objevilo se čtvero kártů ve zhruba ve stejném rozestupu, byly to stroje Zweifelhofera, Smutného, Honzíka a Hamrleho, zcela osamocení dojeli Šimík a Limon a u bariery v zatáčce zakončil finále Šimánek.

Se soumrakem se dospělo k vyhlášení vítězů, a myšlenky začaly směřovat k předposlednímu závodu kosického šampionátu, který se bude konat 8. října v Sedlčanech.

 

Tagy:

Žádné komentáře


Přidejte komentář