Hlavní novinky, Závody 2012

První závody Kosice cupu 2012

  • 27.4.2012 07:24

Sdílet tento článek

Vložil: Web

 Už je tu zase to pitomý jaro, ptáci řvou, šeříky smrdí. Tak zpívá Ivan Mládek, a my, co nám voní všechno, co je cítit benzínem a svým řevem opeřencům zdatně konkuruje, se už nemůžeme dočkat prvního závodu. Konečně nastala ta chvíle a 21. dubna se brány Kosice ringu otevřely všem autokrosem postiženým bláznům. Sešla se tu skoro osmdesátka pilotů, jejich strojů, mechaniků a spousta příznivců. Déšť celou noc vydatně zkrápěl trať a ráno to vypadalo, že by místy byl vhodnější člun.  Nicméně v 8:30 ohlásil Miloš Pavlík konec přejímek a začalo se trénovat. Během tréninků se vyjezdila jedna pěkná stopa, kterou postupem dne zápolící matadoři rozšířili na pořádné svezení s možností předjíždění. Největší radost tak ze závodů asi měli Lovčičtí hasiči, jejichž práce se smrskla do lehkého nakropení před finálovými jízdami. Novinkou Kosice cupu byla přítomnost Jeepu rychlé záchranné služby tak, jak je zvykem v republikovém a evropském šampionátu.

  V kategorii racer buggy dorazilo na místo pro tuto třídu nebývalé množství pilotů a pilotek, kteří byli rozděleni podle objemu motoru do rozjížděk 125 a 160. Ve 160 po tréninku odstoupil po havárii Jirka Matějka junior a do finále přijelo pět malých účastníků.  Celé finále spolu o metu nejvyšší zuřivě bojovali Vašek Kindl a Daniel Pytloun, který byl nakonec tím úspěšnějším. Třetí dojel Dominik Starosta a kousíček za ním Marek Čáslavský, s odstupem si pro páté místo bezpečně dokroužil Tadeáš Urban. Větší 125 nabídly neméně zajímavou podívanou díky bitvě Pepy Švorce a již ostříleného závodníka Kosice cupu, Petra Küffella. Buginka z dílny Romana Kalvody jela jak z praku a Pepík ve finále dokázal, že není žádné ořezávátko a po zásluze vybojoval první místo před Petrem. Pro bronz si dojel Samuel Peták, brambory domů vezl Dan Peták a páté místo s protestující buginkou brala Klára Čáslavská.

Bugin divize buggy 4×2 se sjelo k prvnímu závodu šest a do skupiny se k nim přiřadil i jeden kart. V něm seděl mladý pilot Dan Tomin a myslím si, že díky velké zkušenosti ostatních kluků dvoukolkářů, kteří na něho dávali při předjíždění velký pozor, si závody i užil. V první rundě na trati s velmi obtížným terénem dostal dvě kola, ale jakmile trať oschla, dokončil rozjížďku bez ztráty kola. O čelo se tradičně tahali Vaškové Havíř a Smutný a zdatně jim sekundoval David Buda. Bohužel při poslední rozjížďce ukroutil poloosu a bylo po soupeření.  V rozjížďkách také pro technické problémy skončil obhájce celkového prvenství Pavel Kuželka. Ve velmi napínavém finále se nakonec nejvíc smál Havíř před Smutným, třetí dojel Standa Vavřinec a čtvrtý Tonda Matějčík.    

Ve třídě buggy 4×4 se objevilo šest jezdců. Na autokrosových tratích se po mnoha letech objevila jedna z nejexkluzivnějších značek autokrosového všehomíra – JAPO domark. Buginu na závody přivezl z Kladna jmenovec slavného Jaroslava Povondry, a ačkoliv má jeho vůz rodný list v Blešně v dílně Patrika Janka, při pohledu na oranžový stroj se zmíněným nápisem to hřálo pravověrné autokrosaře u srdce. Na trati si nevedl vůbec špatně, ale po kolizi ve třetí rozjížďce předvedl kolostřešní kombinaci a do finále již pochroumaný stroj nepostavil. Dalším, kdo se finále nepodíval, byl Václav Tříska, který na trati nechal kolo i s nábojem.  Celý den měl jak na houpačce Honza Pavlíček, první rozjezd kolize a konec, druhý rozjezd vítězství, třetí zaseknuté lanko plynu – konec a ve finále to vyšlo zase skvěle a byla z toho bedna, jak jinak než stupínek nejvyšší. Druhý dojel Robert Drábek, třetí Ivana Kuželová a čtvrtý Lukáš Rybín.

Třída seriových vozů N1400 měla pole čítající osm účastníků. Výborné výkony podával zejména Martin Pinc, kousek za ním pak byli Vláďa Materna, Jarda Berný, kteří k rychlosti ještě přidávali nějaké to otloukání a po zásluze fasovali od hlavního sportovního komisaře Ládi Levého napomenutí a černé vlajky. Pro diváky jezdil hlavně Matej Kebort, který s oblibou házel auto na střechu. Ve finále se pak rozhodl pro jinou variantou a po cílové rovince poslal svého peugeota na bok. Zbytek kluků si to rozdával klasicky většinou všemi čtyřmi koly na zemi. Nejrychlejší byl Pinc, těsně za ním Materna – oba dostali po finále napomenutí od ředitele závodu za příliš rychlé průjezdy úsekem se žlutou vlajkou. Třetí si nenápadnou, ale efektivní jízdou vybojoval Honza Erlebach, čtvrtý s notně pošramoceným předkem dojel Berný, pátý Vojta Brandejs, šestý Martin Pinkas, sedmý skončil po nárazu do bariery Petr Sus a osmý Matěj Kebort.

Divize 1400 doznala pro letošní rok nejvíce změn v technických předpisech, stroje nově mohou mít libovolné sání a svody a výkon se posunuje u těch lepších za 100 koní. Dále nutno říci, že i jezdecké složení se oproti předchozím letům dost změnilo, ve startovní listině nefigurovala jména jako Hoffmann, Novák, Kubizňák či Svoboda.  K závodu se dostavilo deset aut. Do finále se díky technickým problémům nedostavili Michal Karásek, Patrik Vlášek a Martin Faltýn. Čelo finále po celou dobu ovládal Jarda Šimek, pár metrů za ním jezdil a dojel Filip Kašpírek, loni se účastnící v 1600. S již větším odstupem se svou 130 prosmýkal jízdou Miloš Havlas, čtvrté místo padlo na Radka Slepičku, na kterého byl v cíli nalepený Vojta Novotný. Šestý dojel Luboš Koutek a sedmé místo čekalo na odstoupivšího Lukáše Havlase, jenž se svým citroenem loni brázdil vody v N1400 .

Obdobný počet vozů jako v předchozí divizi se představil i v šestnáctistovkách. Naprosto plně využil předpisů Pavel Svárovský, jehož Škoda 100 skrývala koncernový blok, ale s původním motorem již toho mnoho společného neměl. Do finále až na jeho nemocné vozidlo nastoupili všichni a po startu už by si málokdo tipnul, že to Petr Březina nedotáhne do vítězného konce. Ovšem Petrova levá přední guma byla proti a při projíždění zatáčky po cílové rovině opustila ve třetím kole ráfek. Z vítězství se tak mohl radovat Michal Slezák se svým zeleným favoritem, druhé dojelo vozidlo téže značky, ale červené barvy s Jirkou Janouškem za volantem a třetí flek po urputném souboji vybojoval s napomenutím Richard Baloun. Čtvrté místo po stále se lepšících výkonech nakonec získal Ronald Hoffmann se Swiftem, pátý s novou barevnou kombinací na Felicii dojel Vilda Vlček a na jeho kufru cíl proťal Honza Tomeš. Na mezi dokončil v roli diváka závod ostřílený matador Milan Vlasák a po technickém problému již v prvním kole skončil Aleš Teplý. 

Nejpočetnější pole, ale také největší úmrtnost vozidel nabídla třída nad 1600. K prvním rozjížďkám nastoupilo 14 jezdců, ale po poruchách nebylo nutno jet ani „B“ finále. Na štítě tak ze závodu odjeli Ondra Donát, Petr Ježek, Lukáš Suchánek a Pavel Doležal. Na loňského šampiona Jirku Matějku se začala smůla lepit už v tréninku. Po projetí cíle se zakouřilo zpod kapoty a do depa dojel za traktorem. Rozjížďky potom zvládl úspěšně a kvalifikoval se do první řady, ale zvuk motoru dával tušit cosi zlého. Další běžně nevídanou věcí bylo dvojí opakování druhé rozjížďky, kdy to na boudu poslal nejdřív Radek Pinc a poté při prvním opakování na tom samém místě Petr Miklušák. Druhá skupina nad 1600 se málem dostala do podobného problému, ale Pavel Doležal bravurně ovládá jízdu po dvou kolech a hlavně návrat na všechny čtyři. Ve finále předvedl raketový start Petr Březina a opět se usadil na čele, guma tentokráte nebyla proti a bral zlato. Na druhém místě jezdil dlouho Matějka, ale motor nevydržel a skončil devátý. Na druhém místě ho nahradil Radek Pinc, třetí dojel Franta Hrdina a čtvrtý Michal Mrštík, všichni ve slušném kalupu za sebou. Po jisté době cíl proťal Petr Miklušák, kterého ale černá vlajka poslal na místo poslední a pátý tím pádem byl Karel Večeř. Šestý dojel Petr Vlček, na dalších dvou místech byli kluci s dvojkovými golfy sedmý Zdeněk Vodvárka a osmý Jakub Truneček. 

Speciálů dorazilo do Kosic šest, již po tréninku naložil svou variaci na téma Peugeot na vlek Zdeněk Hnátnický a v rozjížďkách skončil i Hyundai Zdeňka Donáta. Čtyřčlenné finále však díky souboji Vojty Plecháče a Rosti Hilseho nepozbylo na zajímavosti a skončilo dost spektakulárně v poslední zatáčce dvojitým synchronizovaným Toulupem s doskokem na střechu, prostě ideální párový skok, až na to že v autokrosu za něj člověk moc bodů nepobere. O fous dřív se od země odlepil a také dopadl Plecháč, a proto byl klasifikován na posledním místě. Vyhrál díky pořadí z předchozího kola Hilse, ale nevím, jestli mu to dělalo velkou radost. Stříbrný dojel Radek Pinc, který měl ten den tento stupínek snad předplacený a bronz bral Martin Koutek.

Trabantů se k prvnímu závodu sjelo osm. Jasnými favority byli Pavel Vopěnka a Milan Hajný a do rychlé trojky se k nim přidal sem tam i Tomáš Buda. Ukrutně rychlé nájezdy do zatáček předváděla Denisa Papová, bohužel nedokonalé pérování a tlumení jejího trabantu bylo proti zachování standardní trajektorie a tak ji dvakrát odvezl od převráceného auta Jeep rychlé záchranné služby. Ve finále byl nejrychlejší Vopěnka, o tři trabantí délky za ním dojel Hajný a o další čtyři Buda. Čtvrtý byl Honza Šotola, pro variantu bez boudy se ve finále rozhodla Papová a dojela pátá, šestý první odstoupivší byl Karel Trnka, sedmý Pavel Harvánek a osmý Petr Harvánek.

Závěrem je nutno poděkovat za pomoc traťovým komisářům z AK Nová Paka. Těšíme se všemi na shledání ve Štikovské rokli u Nové Paky 19.května.

Tagy: ,

Žádné komentáře


Přidejte komentář