Veškeré ROZHOVORY jezdců

Rozhovor s Jirkou Matějkou

Rozhovor s Jirkou Matějkou

  • 18.3.2011 11:26

Sdílet tento článek

Vložil: Web

Jak dlouho už jezdíš autokros a vůbec od kdy tě začal zajímat sport s vůní benzínu?

Moje začátky jsou už hodně vousaté. Naše vesnice a motosport spolu s hasiči k Pňovicům prostě patří. Za mého dětství, byly u nás dvě rallye posádky – Žák jezdil se Zbynďou Kapounem (historik Škoda 1000MB) a Robert Klasna jezdil s Vencou Karasem (Škoda 130).

Oni mne do teamu přibrali jako mechanika, no a to už k volantu nemělo daleko. Ještě jako prcka mě naučili jezdit a já začal šetřit na první vůz.
Ve dvanácti nebo třinácti letech, to už přesně nevím, jsem zakoupil auto značky Škoda 110 za 2500,– Kčs. Když jsem auto dovezl domu, tak mě naši chtěli vyhodit z domu, ale moje paličatost nakonec sklidila uspěch a auto jsem mohl mít u babičky ve stodole. Samozřejmě i první velká rána na sebe dlouho nenechala čekat – asi tak po čtrnácti dnech, kdy jsem s Jirkou Janouškem a Honzou Mozolem jel projet prudkou zatáčku, kterou jsem chtěl projet ve stodvaceti. Dnes už vím, že se nedá projet ani v padesáti, ale moje tehdejší odvaha říkala, že se to projet dá. Letěli jsme asi tak desetkrát přes boudu a auto se muselo kompletně opravit a dali jsme do něj rám. Pak Jirka Janoušek dostal auto po tátovi. Honzovi Mozolů jsme s Jirkou koupili Škodovku 1000MB a Míra Valenta koupil Wartburg 353. Trať jsme si pronajili od známého sidecarcrossového jezdce Emila Boukala. Ještě jsme neměli občanky a už jsme pořádali a hlavně jezdili rallycross. A ten jsme jezdili ještě dalších krásných patnáct let. Když už auto bylo pro mě pomalé, začal jsem jezdit motokáry. To byla největší škola mého života. Tam se člověk fakt naučí. Po vojně mě zlomili hasiči a do roku 2006 jsem s hasiči vyhráli co se dalo. Když už jsme neměli soupeře, přestalo mě to naplňovat a začal jsem přemýšlet o návratu k motosportu. V roce 2006 jsem přivezl vůz od Jirky Galušky, byl to Ford 2000RS, do dnes ho mám a svezl jsem se s „velkýma klukama“. Akorát nás bylo pár na startu, a tak jsem koukal po jiném podniku. Našel jsem si domažlický Chodský Čakan, parta výborných lidiček. No a konečně, když mi kluci připravovali auto do Rakouska a já nechtěl chybět v Domažlicích na startu, tak jsem viděl v Anonnci fáčko, které prodával Vám všem dobře známý Zdenda Novák, vzal jsem penízky a vyrazil za ním. Tam mi řekli o Kosice cupu. Moc jsem tomu nevěřil, ale Zdenda mě uhnal a já na Kosice dorazil. Hned jsem věděl, že to je podnik, který hledám a dnes je to pro mě hlavní priorita.

Má tvoje číslo 134 nějaký hlubší smysl nebo si ho dostal na prvních závodech a od té doby je s tebou ? 

Když jsem od Jirky koupil Ford RS 2000, tak na něm bylo, tak od té doby ho ctím. Dnes už ke mě prostě patří.

Jak bys hodnotil loňskou sezónu KC, ve které jsi vystřídal ve stejné kategorii dvě dost odlišná auta?

Přiznám se, že ty auta byly tři. První auto VW Golf jsem si postavil na „sranda mače“ v Sedlčanech. Je úplně sériové, ale protože ostré ještě nebylo hotové, tak jsem ho po dohodě s pořadatelem vzal na první Kosice, a kdyby jsem neztratil nádrž, mohl být i pěkný výsledek. Do Nové Paky už jsem vytáhl svého miláčka Felinku a hned jsem prémiéru s novým motorem proměnil ve vítězství. To auto je prostě parádní. Při předposledních Kosicích jsem všem ukazoval, že na mě nikdo nemá, až jsem z toho přetočil motor. A to jsem přitom měl náskok pomalu půl kola … to je můj věčný problém … jak se odstartuje, tak na trati musím nechat všechno, a z toho jsem pak často první na vleku. No a konečně auto, které mám na velkou republiku, jsem původně nechtěl ani do Kosice cupu nasadit, ale když jsem přetočil motor, nedalo se nic dělat a poslední dva závody jsem s ním odjel. Toto auto je ale úplně jiná káva. I když jsme mu dost snížili výkon, aby jsme ho pošetřili, tak pořád je to raketa.

Pořádáš či spolupořádáš na přelomu roku akci Škoda šrot cup a další jiné motoristické podniky, co tě k tomu vede ?

No jak jsem již psal. V pořadání mám od dětství patnáctiletou praxi, a protože mám firmu, u které je jedna z činností ekologická likvidace autovraků, napadlo mě, že s vyřazenýma škodovkama by mohla být fakt sranda. Při prvním ročníku nás jelo 30 jezdců. Auto si jezdec před každou rozjížďkou losuje, a proto nemůže nikdo říct, že to není spravedlivý. Samozřejmě je to o štěstí, protože každá ta babička jede jinak. Některé ani nebrzdí, ale od toho je jezdec, aby se s tím vypořádal. První ročník se jel na bývalé rallycrossové trati v Pňovicích. Od druhého ročníku se jezdí v Rožmitále na buzeráku. Škoda cup jezdí i hodně jezdců z Kosice cupu, ale i z jiných podniků – můj velký kámoš Milan Vlasák, Jarda Šimek, oba Zdendové Nováci, Pepa Tuháček (to je letošní vítěz), a dále za zmíňku stojí Standa Šusta, Radek Pinkas a Rosťa Hilse. Letos startovalo 42 jezdců.

Několikrát jsem od tebe slyšel orodování ve prospěch Sedlčan, jaká je vlastně tvoje nejoblíbenější trať a proč?

Jo, to je pravda. Sedlčany do kalendáře prostě patří. Pro mě je to nejbližší trať a hlavně tam můžu pozvat hodně kámošů, co to chtějí vidět, jinak mám nejraději Novou Paku. Je to trať, ze které má každý jezdec respekt a to je na ní přitažlivé.

Co chystáš na letošní sezónu, pojedeš opět KC nebo po úspěších pohlížíš i na „velkou“ republiku?

Na Kosice cup chystám opět Felicii, akorát bude trošku výkonější motor a budu už jezdit s omezovačem. Jinak mě prý Honza na trať nepustí. Velkou republiku samozřejmě pojedu. Začínám v Sosnové rallycrossem, týden na to ještě Rakousko, a pak už se budu soustředit na českou trofej v autocrossu. Pojedu taky s Felicí, se kterou jsem jel poslední dva závody minulý rok. Akorát půjde do kastle, se kterou jezdil Motl.

Kdo ve startovním poli je tvůj největší soupeř a proč?

No nikdo jiný než Jarda Šimek. Jsme velcí kamarádi, ale na trati by jsme se oba zabili. Hecujeme se vždy celý týden před startem, a pak to podle toho vypadá na trati. No a nesmím zapomenout na Milana Vlasáka, tam kdo prohraje v rozjížďce, tak platí kafe … proto ho platí pořád Milan.

Co říkáš kosické specialitě třídě N1400?

Přiznám se, že tuto třídu na závodech moc neregistruji. Nemám v ní komu fandit a kluky z této třídy neznám. Ale letos se to změní, protože jí pojede šílenec jménem Martin Pinc, bratr Radka z dvoulitrů. Samozřejmě je to levné závodění, a to je pro motosport velký přínos, jen je škoda, že takto uvažují jen Kosický pořadatelé. Jinak před klukama z této třídy smekám, jezdit autocross na seriovém podvozku, to už chce kus odvahy. Jediné, co se mi nelíbí jsou ty věčné dohady, kdo podvádí a kdo né … to jim dost škodí.

Víš kolik jezdců z příbramska se letos na Kosice cup chystá a jak mají nazbrojíno?

No, letos to bude přímo invaze. Třídu 4×4 pojede Rosťa Hilse se Subaru, třídu 1600 pojede Michal Slezák, ten staví novou káru, takže zase Fáčko a Jirka Janoušek prý pojede taky všechno se stejným autem jako loni. Třídu N 1400 pojede Martin Pinc, to bude želízko v ohni, protože to je opravdu talent. Pojede s Oplem Corsa. A teď pro mě ta nejlepší třída nad 1600. Tam to bude opravdu rachot. Pepa Tuháček pojede s dvoulitrovou Felicií po Jardovi Šimkovi, Jarda pojede asi taky s Felicií, taky to bude dvoulitr. Radek Pinc ten půjde taky hodně vysoko. Už loni hodně kousal a pojede jak jinak než s Opelem, ale Radek je tajemný, jak rus, tak to nevím na sto procent. Další borec bude Peter Miklušák s VW Golf, ten taky ladí co to jde. No a konečně ani já v této třídě chybět nemůžu. V Nové Pace by měl startovat i exotický jezdec Daniel Rotyka ve třídě 1400 a jako poslední harcovník na pár závodech pojede Pepa Kočárek.

Tagy:

Žádné komentáře


Přidejte komentář