Kategorie: Veškeré ROZHOVORY jezdců

Rozhovor – Martin a Samuel Petákovi

Rozhovor – Martin a Samuel Petákovi

Další zpovídanou dvojicí je Martin Peták a jeho syn Samuel, který se již dlouhé roky úspěšně účastní Kosice cupu v divizi racer buggy. Ve třídě 125 si dokonce dokázal odnést i celkový titul. Co se chystá na další sezónu, určitě poodhalí další řádky.

Ale než začneme se sezónou novou, požádal bych Vás o zhodnocení sezóny loňské?

Martin: Loňská sezóna pro nás byla spíše o stavbě dílny a přípravě nové juniorky. S juniorkou jsme měli dost trápení, buggy jsme koupili v totálně rozebraném stavu, pak následovalo odladění elektroniky, kde na UVMV při brždění motoru, motor přetočili. V tu chvíli pro nás nastal kolotoč s dalšími problémy. Museli jsme pořídit jiný motor, rozhodli jsme se přestoupit z Kawasaki zpět na Hondu. Tímto bychom chtěli poděkovat týmu Filipa Šmída, který nám moc pomohl, jak s motorem, tak i s jeho zástavbou a mnoha cennými radami. Když už jsem u toho děkování, chtěl bych poděkovat ještě „tlustýmu“ Josefovi za pomoc při elektroinstalaci a Mílovi za všechno ostatní v čem nám pomáhá v závodění. Zmíním se ještě o zimním cupu v Rožmitále, kde jsme se loni svezli já i Samuel se Škodou 130.petak2

Samuel: Loňská sezóna pro mě nic neznamenala, jel jsem pár závodů zimního cupu v Rožmitále se Škodou 130 ve třídě nad 1600, kde jsem byl jako nejmladší jezdec, jinak jsem ji bral jako přípravu do třídy Racer 600, která se nakonec nesešla.

Jméno Peták je v motoristickém sportu velmi známe, jste součástí známého rodinného klanu nebo zcela nová odnož úspěšných Petáku? Jak jste se vlastně k motorsportu dostali?

Martin: Jméno Peták je známé, ale příbuzní přímo nejsme. Co mi říkala babička tak kdysi dávno, jak se říká, vaše kráva se napila z naší louže. Panu Petákovi fandíme a moc uznáváme jeho výkony. K motorismu jsem se dostal nejprve přes tátova bratrance, jezdil rally, jako malého kluka mě to moc bavilo. Pak jsem jezdil jako mechanik na hobby závody, a poté jsem chodil jako traťák na Sedlčanskou kotlinu za HRC Buková, později v roce 1997 jsem i za Bukovou závodil hobby rallycrossu .

Samuel: Ve třech letech jsem začal jezdit na čtyřkolce, jelikož se tátovi nelíbila bezpečnost čtyřkolky, tak začal řešit něco bezpečnějšího, buggy byla jasná volba. První závod s buggy jsem jel Kosice cup 23.4.2011, kde jsem se umístil na třetím místě.

petak5

Předloni jste vytáhli do boje za novou třídu v Kosice cupu – Racer 600, jak se zpětně koukáte na tento projekt?

Martin: Třída Racer 600 se žel nesešla, hodně lidí slibovalo, jak do toho s námi půjdou, ale konec konců vidíte sami, jak to dopadlo.

Nakoukli jste též do republikového autokrosu, můžete ho porovnat s Kosice cupem?

Martin: Republika též není špatné závodění, ale pro nás zatím moc není, je to o penězích a žel i v dětském autocrossu, a to o hodně větších! Hlavně v technice. Další věc, která pro mě byla drastická je na závodech trávit čas od pátku do neděle (mám jako živnost autodílnu, kde jsem sám od hokra po ředitele), takže v pondělí po závodech jsem byl neschopný fungovat, tak jak potřebuji. Proto preferuji jednodenní závody, kde to má říz, jako třeba Kosice cup, a to můžu říct i za Sama.

petak4

A co tedy příští rok, co chystáte?

Martin: Jako na loni, sice né už Racer 600, ale nepředělávali jsme bugču, nechali jsme ji jako juniorku, máme ještě trochu práce před sebou, tak doufám, že to snad na letošek stihnem. Zatím je stále moc práce a málo peněz. Chtěli bychom jet Humpolec v Kosice cup ve třídě buggy 4×4. Já bych chtěl jet pár závodů v Sedlčanech, (máme to za humny a za pár korun se svezu).

Samuel: Chtěl bych jet Humpolec, dále se mi moc líbí tratě jako Poříčí, Nová Paka, Sedlčany i Dolní Bousov. Zbytek se ukáže v průběhu sezóny. Také jestli mě pozvou, tak bych určitě chtěl jet do Itálie do Maggiory (loni jsem byl pozván, bohužel jsem ještě neměl buggy v hromadě). Ještě nesmím zapomenout na zimní cup v Rožmitále, kde jedu novou třídu junior auta, chci ještě zabojovat a trochu zatopit Matějům.

Díky za rozhovor

Rozhovor – Patrik Vlášek

Rozhovor – Patrik Vlášek

Ačkoliv není členem elitních jezdců sbírajících na každém závodě poháry, Kosice cupu se účastní již velmi dlouho a vždy se snaží dodržovat pravidla. O kom že je řeč, o jednom z nejvíce přispívajích jezdců co se týče návštěvní knihy Patriku Vláškovi.

Patriku jak dlouho se vlastně věnuješ autokrosu, jezdil si i někde jinde než v Kosicích?

K autokrosu jsem přičichl již jako malý kluk, kdy dnes známý jezdec Václav Fejfar jezdíval pro náhradní díly do firmy, kde pracoval můj otec. Díky tomu jsme od malička, celá rodina, jezdili po veškerých závodech, které v okolí byly pořádány. Já osobně jsem se na trať v Kosicích podíval již v mých pěti letech, kdy jsem tam absolvoval závody v motokrosu.  Poté nastala dlouhá odmlka, kdy jsem byl pouhým divákem, fanouškem a traťákem v Kosice cupu. Aktivně jsem se k závodění vrátil v roce 2009, když jsem dostal nabídku ke koupi vozu  Favorit na závody a já si to konečně mohl dovolit.  Většina závodů, které jsem absolvoval, byla na tratích v rámci Kosice cupu.

Děláš na autě sám nebo máš větší team? A co sponzoring, neměl by si spíše jezdit s Toyotou nebo vozem koncernu PSA, když je každý den dáváš v Kolíně do kupy?

Co se týče auta, tak první auto jsem koupil, odjel pár závodů a později,  ve slabé chvilce prodal. Moc dlouho jsem to nevydržel a začal jsem si stavět od základu nový vůz Škoda Favorit. Na něm dělám většinou jen s bráchou. Auto sem si od základů postavil sám, dá se říct na koleni.  Krom toho mě podporují Luděk a Honza Kosinovi co mají v Chlumci servis tím, že mě vozí na závody a nejen to. Jak Luděk Kosina říká: „Blázni se mají podporovat.“ Svojí dopravu nemám a bez nich bych se na vzdálenější tratě jen těžko podíval. Další lidé, bez kterých by to nešlo, je moje manželka, kamarád Tomáš, soused Pepik (práce na soustruhu), můj tchán a vlastně celá rodina, která mě podporuje.  V TPCA pracuji mnoho let a přestože jsem je oslovit zkoušel, nemají pro tento sport příliš pochopení a sponzorují spíše akce pro děti, kulturu a rozvoj pro Kolín. Každopádně se nevzdávám a letos se opět o sponzoring přihlásím.

vlasek2

Jedeš třídu A1400, která už je poměrně dost otevřená úpravám, jak konkurenceschopný vůz jste schopni v teamu připravit?

Není problém postavit konkurenčně schopný vůz, stačilo by mít neomezené finanční prostředky k dispozici. Takhle se musím spokojit s tím, co si zvládnu sám udělat a na co si z rodinného rozpočtu zvládnu ušetřit. O to větší radost mám, když se mi povede vůz vylepšit a posunout se blíže k soupeřům.

Jak se Vám povedla letošní sezóna, který závod byl nejlepší, a který naopak nejhorší?

Letošní sezona, co se týče techniky, byla výborná, ani jednou jsem nebyl odtažen z tratě. Technika drží což je důležité.  Sám vím, že jezdecky mám ještě co zlepšovat, ale každý závod se počítá a díky nim se zlepšuji. Můj nejlepší závod byly poslední Kosice, když jsem do finále šel z 5. místa.  Nemůžu říct, který závod byl z loňské sezony nejhorší, protože všechny považuji za povedené.  Možná si spousta lidí řekne, že moc úspěchů neslavím, ale pro mě to jsou malá osobní vítězství, že se vůbec můžu závodů účastnit a snažit se poprat o každé místo. Nejde o to, jestli člověk bojuje o místo první nebo o poslední, hlavní je to nevzdat a bojovat.  Já osobně považuji za úspěch to, když se v tak silné konkurenci dostanu do A finále. 

Přemýšlel jsi někdy o přestupu do jiné třídy ať už úplně volné (speciál) nebo zase poměrně držené zkrátka (N1400)?

Přestup do jiné třídy nezvažuji a ani v minulosti jsem o něm nepřemýšlel. Mám vůz Škoda Favorit, na který je velký dostatek dílů a ty díly nestojí spousty peněz jako např. na jiné vozy. Přece jen krom závodů jsem si musel zařídit bydlení a musím se starat o rodinu.  Třída N1400 by pro mě nebyla to pravé ořechové, protože je držená zkrátka a dohadů o tom co se může a nemůže je tam spousta. A buďme k sobě upřímní, ne všichni tyto pravidla dodržují.

 Měl bys na pořadatele Kosice cupu nějaký speciální požadavek co se týče trati, rozvrhu závodů atd?

Co by se mělo zlepšit je propagace závodů. Docela mě mrzí, že i lidé v okolí Kosic jsou málokdy informování dostatečně dopředu o konání závodů.  Pořadatelé mají můj obdiv za zlepšení tratě v Kosicích za poslední roky, protože mám v paměti starou podobu trati a nová trať je výrazně lepší.  Přeju hodně štěstí novým technickým komisařům, aby zvládli ty avízované změny v pravidlech a povedlo se jim udržet objektivní hodnocení vozů, tak aby pravidla byla opravdu závazná pro všechny a tudíž nevznikaly zbytečné dohady a závody by se staly opravdu férovými.

Plánuješ na příští sezónu nějakou novinku?

Změna karburace, které jsem vyzkoušel na posledních závodech a bylo to opravdu hodně znát. Jinak další novinky přijdou možná během sezony, ale to je ještě ve hvězdách…..

PS: Na začátku jsi uváděl, že jsem nejvíce přispívající jezdec do návštěvní knihy. K tomu bych rád řekl to, že jsem mladý nezkušený jezdec a nemám okolo sebe žádného staršího rádce a proto když něco nevím, radši se zeptám.

Nakonec bych rád poděkoval všem, co mě podporují a i tobě za rozhovor, díky kterému možná pár lidí pochopí, kdo jsem a co pro mě závody jsou.

Rozhovor – Jirka Matějka

Rozhovor – Jirka Matějka

Jirka Matějka už dlouhou dobu sbírá v Kosicích jeden titul za druhým, ale v posledních letech se nestará jen o svoji závodní kariéru, ale i o Jirku juniora a taky o Honzíka. Dále se neustále snaží pracovat na rozvoji skoro zaniklého rallyecrossu, ať už pořádáním závodů v Rožmitále pod Třemšínem nebo účastí v České trofeji v divizi nad 1600, ve které se v roce 2014 stal i mistrem republiky. A jak to vidí dál?

O tvých začátcích už jsme se Jirko bavili v roce 2011, teď by mě zajímalo shrnutí loňské sezóny a to nejen z pohledu Tvého, ale dalších závodníků v rodině, jak se vlastně vyvíjel loňský Kosice cup, MMČR v D6 a republikové racerovky?

Loňská sezóna v Kosice-cupu, byla jako z říše snů, kromě Nové Paky, kde mi padla skříň, to byl vždy první flek. Je pravda, že při mě stálo i honě štěstí, protože kluci ve dvoulitrech jedou parádně. Jsem rád, že v loni se špička ve dvoulitrech rozšířila o jezdce Aleše Kubíka, Zbynďu Nováčka, Lukáše Mihulku a Šindyho. Bylo krásné sledovat, Pavlíka Doležala a Jožina Bartoše, jak je výkon těchto jezdců rozčiloval.

Naopak, nejhorší okamžik loňské sezóny přišel bohužel v Nové Pace, kdy odešel můj velmi dobrý přítel Pavel Doležal.

Co se týče Jiříka, tak loňský rok byl pro něj ve znamení třetích míst, Kosice cup, Pohár sponzorů i velká republika. V Kosice cupu nás v loni nejvíc trápil motor a Jířa byl úplně dole, ke konci sezony nám motor udělal Milan Vejmola a hned jel Jířa vepředu.

Velkou radost mi udělal v létě Honzík, když přišel, že už chce na trať. První tři závody odjel v Domažlicích se slabší buggynkou a do stošedesátky usedl na poslední závod v Kosicích, na tříletého kluka parádní výkon.

Krásný titul přišel pro mě i v Legendách nad šestnáct set. Začalo to hecem, Fanda Líbal nemohl zkrotit Škodu 120 s motorem VW 1,8 turbo a tak mi jí prodal. Mě napadlo, že by to mohla být velká legrace, Škodovka dostala jinou kastly a pořádný rám a za týden před Sedlčany prošla rychlou renovací. Do auta jsem prvně usedl až na závodech, to že to auto bude vyhrávat, nás nikoho nenapadlo.

Závody v D-6 jsem v loni ani jet nechtěl, na autě se nic neudělalo a vše se věnovalo stošedesátkám. Jenže tři dny před závody mě to přišlo nějak líto a auto rychle putovalo na dílnu, věděl jsem, že auto není konkurenceschopné, ale nakonec jsem odjel kompletní sezónu a nebyla vůbec špatná.

Již poměrně dlouho buduješ areál v Rožmitále pod Třemšínem, jaký máš plán do budoucna, zrychlit nebo zanechat trať tak technickou jako je v současné době?

V Rožmitále máme bezvadnou partu kluků a nadšení pořádat závody tam rozhodně nechybí. Na každý závod máme nějakou novinku. V loni se budovaly věže, záchody, joker lap. Dokonce došlo k velkým úpravám a trať se prodloužila. Letos už máme hotové ředitelství a zázemí pro pořadatele. Jezdíme zimní cup a nebylo se kde ohřát, to už je taky minulost. Do konce této sezóny bude ještě startovní rampa a dokončení přírodní tribuny a budování teplé hospůdky s výhledem na trať. Momentálně vyjednáváme o odkoupení přilehlých pozemků, aby došlo ke zvětšení trati. Když se podaří odkup, tak příští ročník, se pojede vždy jiná varianta trati, ale to už předbíhám.

Když už jsem u raceru, jak moc velký rozdíl je mezi republikou a Kosice cupem?

Rozdíl je v úpravách, Kosice cup je rozhodně lepší podnik než republikové závody, větší počet startujících závodníku a hlavně větší rychlost. Bohužel i vztahy jsou v Kosice cupu lepší, i když většina jezdí oba podniky.

Stejně tak jako u racerů by určitě každého zajímalo porovnání Kosice cupu, D6 a MČR HA nad 1600 v rallyecrossu?

Porovnání, republika D-6 je o hodně špičkové technice a o hodně velkých penězích, bez nich se na špičce jezdit nedá. V D-6 co jméno to pan jezdec a hlavně se jede vabank. Jenže na druhou stranu, není lepší jezdecká škola. Úroveň v Kosice cupu ve dvoulitrech je též super, ale je to o level níže, né proto, že by kluci neuměli, ale jezdí se to za rozumné kačky.

Co se týče Legend, to beru jako zábavu za pár korun, i startovné bylo levnější než v hobby závodech. Sedlčany mám za barákem a jezdí se tu hned dva závody ze tří.

Již několik let je inzerováno v ramci Kosice cupu zpřísnění technických pravidel, ke kterému letos po nešťastné události v Sedlčanech dojde, čehož nejsi příliš velkým příznivcem – proč?

Pravidla,,, je pravda, že změny opravdu nevítám s nadšením a říkám to nahlas. Budu strašně rád když se budu mýlit. Jenže signály od ostatních jezdců, že Kosice cup nepojedou, mě nenechávají chladným. Pan Vávra udělal přísná pravidla a výsledek málo jezdců v závodech, tu chybu dělá i pan Kopič.

Šedesát procent aut, je aktuálně nevyhovujících, nevěřím, že všichni budou do auta investovat, nebo dokonce stavět nové vozy. Kosice cup je suverénně nejlepším podnikem v hobby závodech a nevidím důvod se s někým spolčovat a dělat experimenty. Dokonce nesdílím názor, že auta budou teď bezpečnější, jen se prodraží provoz. Bojím se, aby na prvních závodech v Kosicích nestálo v každé třídě pět aut, protože kdo si nerozjede ročník, nepojede ani zbytek (kromě tratí tipu Nová Paka). Když nebudou jezdci, budou chybět peníze a bude po špičkových hobby závodech.

Co chystáte v teamu na příští sezónu?

Na letošní sezónu stavíme zatím dvě auta, do D-6 Škodu Fábii (kastle ex Ota Výborný) včetně motoru a převodovky. Bohužel sezonu asi budeme muset rozjet ještě s Felicií, práce nám jdou pomaleji než by bylo potřeba. Druhý vůz VW Sciroco do Legend nad 1600. Načasování změny pravidel v Kosice cupu, mi bohužel asi zlomí vaz, v případě že nepostavíme auto do prvních závodů, sezónu úplně vynechám a pojedou jen kluci Racer 160. Já letos pojedu ještě Domažlice a Rallycross cup, tam postačí mé dvě staré káry a po patnácti letech se možná vrátím i do motokár, kde pojedu s vrstevníky, kterým říkají starý páni. Závěrem přeji všem jezdcům hodně úspěchů v nové sezóně, pořadatelům, co nejmenší trápení s jezdci a divákům hodně zážitků ze závodů.

Díky za rozhovor